Žádáme fotografy, kteří dne 17. 11. mezi 13. a 14. hodinou v Praze na Můstku fotili kolportéra časopisu Babylon, který nesouhlasně hlasitě komentoval vystoupení starosty Prahy 1 Lomeckého, poté byv obstoupen policií, jménem zákona vyzván, lehnuv si na zem a byl asi pěti policisty odtransportován mimo shromážděné lidi, kterým ještě stačil rozdat několik Babylonů, aby se přihlásili! Máme zájem o placené publikování fotografií.

Hlásání horizontality

vedlo v historii vždycky ke kruté vertikalitě.

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 17.5.2016 11:05  •  Přečteno: 558x

Exkurz do politiky

Od ani jednoho prezidentského kandidáta v USA se nedalo čekat, že by reklamovali kvalitu Havlovy bronzové busty v Kongresu a poslali ji domů, že si jako americký lid žádá nějakou lepší. Spíše je teď pravděpodobné, že se Havel octne obklopen portréty Trumpovy manželky Ivanky či tchýně.

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 26.11.2016 9:40  •  Přečteno: 1402x

Prostata se pomstila za  „Hoří, má panenko“

Producent Carlo Ponti promítl film v Italii vybranému vzorku společnosti a ze strachu ho odmítl financovat.

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 8.2.2018 21:27  •  Přečteno: 325x

Zdeněk Palcr a Giacomettiho postřeh

Zdeněk Palcr a Giacomettiho postřehArchiv výtvarného umění srdečně zve na 14. setkání z cyklu V šest v Archivu:

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 8.3.2016 21:00  •  Přečteno: 1065x

Návštěvnost od 27. 11. 16

Kategorie: Léto s Palcrem, 2016

Paradox výtvarého kritika

Paradox výtvarého kritikaEsej Zdenka Palcra „Giacomettiho postřeh“ (zde v katalogu výstižně charakterizuje rozdíl mezi sochou a objektem, mimo jiné, jako rozdíl ve schopnosti zobrazovat a tedy i v představivosti (uvědomme si pro srovnání zanedbatelný význam a hodnotu objektových děl v jiných uměleckých oborech např. literatuře, divadle*, atd).

Imaginativní neschopnost tvůrce objektového umění spoléhá na lenost či absenci představivosti konsumenta: může-li objekt představovat cokoli, nepředstavuje-li nic mimo sama sebe, nemusí se divák nijak namáhat.

Objektové umění vytváří tedy symboly, není příznačné, nelze je přímo „čísti“, nejsou znaky toho, co symbolizují. 

Mají-li nabýt významu jest třeba dodat ideologii. Tyto objekty se tím stávají ostatky náboženství, kterému je možno uvěřit či neuvěřit. Často pouze neřízená touha otevírat ústa či chápat se pera, být sám sobě prorokem, prozradí na co tvůrce myslel (nebo nemyslel) během tvorby a ukáže vratkost základů víry. Na víře samé to však nic nezmění. 

 

Antonín Kosík, úryvek, k eseji Zdeňka Palcra „Giacomettiho postřeh“, pracovní verze, 1982

 

O Palcrovi v číslech SZ 8, 9, 11, 12, 13.

print Formát pro tisk