Bedřich Dlouhý v jedné osobě a ve stejný okamžik, renesanční člověk. Opoziční malíř objektista a socialisticko-šáhovský realista oslavující laureáta Bílého lva Čumpelíkovskými obrazy, agent StB a zároveň slavný neoficiální umělec. Znovu opakuji, ne postupně, ale v jeden okamžik.
Mário Kotrba vyhrál konkurs na Akademii na ateliér figurálního sochařství, na základě toho ukončil závazky na fakultě v Ostravě, rodina začala hledat byt v Praze, a v ten moment si stávající profesor vyžebral prodloužení svého působení o dva roky. To neměl dělat. Mário tedy přijal místo na vysoké škole v Banské Bystrici, a tam došlo k druhé události. Dojíždějící profesor z UMPRUM Jiří David zfanatizoval své žáky v boji proti měšťákům natolik, že na sochu, kterou si Mário dělal na zahradě, dali látku s nápisem KONFORMITA. To taky neměl dělat. Vím, že obě dvě záležitosti extrémně citlivého Mária, jednoho z nejlepších sochařů, velmi zasáhly.
Předtím musel snášet ústrky na ostravské fakultě od tamních konceptualistů. Chtěli tam jeho ateliér zrušit. Zachránil to až jeden myslitelský génius: „Co budeme proboha dělat, když zrušíme dílny, kdo bude realizovat naše myšlenky?“ Mário byl však čistá duše, originál plastik. Nikoli eklektický vykuk jako Bedřich Dlouhý, který je pro současný ideál plytkosti a bezcharakternosti ideálním předchůdcem současnosti. Jeho první krycí jméno u StB znělo Načeradský, které si sám vybral. Asi aby byl z obliga, kdyby to prasklo. Parazitující současné oficiality by mohla významná výstava sochaře Mária Kotrby rozviklat názorově a ještě by jim narušila snahu o rehabilitaci Burešů. Bartlové Spolek navrhl dlouhodobého agenta Valocha dokonce na Státní cenu; známější tváře Hnutí ANO, pocházejí z velké většiny, nikoli přímo z rodin StB jako ti v pozadí, ale z rodin agentů.