Dekoncept sochařského díla Hany Wichterlové

Lusk

„Ten jsem taky našla na zahradě. Měla jsem tady tu netykavku, a já jsem náhodou jednu rozlouskla, a měla jsem to na ruce. Honem jsem běžela do ateliéru, nakreslila jsem jej, a za chvilku splasknul. To dlouho nevydrží. Takže jsem byla tuze ráda, že to mám nakreslené. Ale ta kresba byla dost nedostatečná. Ledasco mi tam scházelo. Tak jsem naříkala, že to nemám, a otvírala jsem další a další netykavkové lusky, a už se mně podruhé nikdy neudělalo, co jsem potřebovala. 

Najít ve vegetativním světě motiv, který obstojí jako plastika, je hrozně těžké, velice vzácné. Lusk je nakonec už moc složitý tvar, není to ideál­ní motiv. Jak explodoval svoje mláďata. 

V sádře vypadal dobře. V bronzu už ztratil moc. Je to takové reptilovité. Kdybych jej byla odlila do bílého cementu, tak to bylo lepší.“

HW