Žula, diorit, záměrně zanechané stopy hornickými kangy, velikostní akcentace dlaní a prstů, další stopy po řezání elektrickými vidiovými kotouči a další atributy spjaté se socialistickým brutalismem. Lze vysledovat, že podjedinný tovaryš-zadavatel se obrátil k tradicím Richarda Lvího srdce, dnu svatého Bartoloměje a vybral si na to též příslušného zhotovitele.
Žula se v sochařství používá převážně na stalinské pomníky, podobně mega tvrdý diorit obsahuje 30 % nepříliš jeduprostého olova. Sochařský rukopis může být zároveň reklamou pro firmy Flex, Bosh či Hilty vyrábějící rozbrušovačky. Touto technikou se ale špatně vykreslují detaily a obtížně modeluje vhled do hluboké duše či je skoro nemožné dvěma tisíci watty proříznout rty laskavého úsměvu. Výsledkem je piškuntálský škleb typu „přechcal jsem i pána Boha“. Zhotovitel (jinak skvělý portrétista mimo jiné Felixe Dzeržinského, zakladatele ČEKy či Julia Fučíka zakrytého na stanici Holešovická (ostatní, a to i skutečně skvělé portréty na Wikipedii) byl vyškolen hutnickými prackami, což je na soše vidět.
Pomník kardinála Berana před Křesťanskou akademií v Dejvicích od Stanislava Hanzíka.
Formát pro tisk