Žádáme fotografy, kteří dne 17. 11. mezi 13. a 14. hodinou v Praze na Můstku fotili kolportéra časopisu Babylon, který nesouhlasně hlasitě komentoval vystoupení starosty Prahy 1 Lomeckého, poté byv obstoupen policií, jménem zákona vyzván, lehnuv si na zem a byl asi pěti policisty odtransportován mimo shromážděné lidi, kterým ještě stačil rozdat několik Babylonů, aby se přihlásili! Máme zájem o placené publikování fotografií.

Stavební deník z restaurování Národního divadla

Restaurátor Jiří Fiala (Art Kodiak) nedodal v předepsané lhůtě soudu Prahy 1 stavební deník z restaurování Národního divadla.

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 1.4.2015 21:23  •  Přečteno: 709x

O Brnu se v Praze mluví!

V soutěži na pomník Skácelovi byl v podmínkách kvůli sběračům kovu zakázán bronz.

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 12.6.2015 19:10  •  Přečteno: 1390x

Na AVU kradou všichni!

Postmodernisté nápady a zaměstnanci stipendia! Zatím 2 500 000! Strach z kontroly! Komu je bude zlodějka vracet? Odpovědný jen prorektor? Média mlčí! Kdyby šlo konceptuální vedení AVU do lochu, možná by se podařilo na škole zachránit sochařství

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 14.1.2015 17:14  •  Přečteno: 1976x

Sezona

Blíží se sezona podzimního odstřelu kurátorů

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 16.8.2018 9:53  •  Přečteno: 202x  •  Komentářů: 0

Návštěvnost od 27. 11. 16

Kategorie: 2016, K O M E N T Á Ř E

Putování slepého hada za pravdou, Ladislav Klíma (výňatek)

Ty doby!... V očích se mi zatmělo, takže musil jsem usednout, když 1911 spatřil jsem po 3,4 letém odloučení od kunratického, lesa svatá místa mezi Libuší, Dvorky, Lhotkou a Cholupicemi…: místa, která čarovně slila se v jedno strašidelné tělo s přečetnýmí okamžiky božskosti, hodinami hřímavé slávy a letu, týdny vznešenosti let 1907 – 1911. Roku 1909 v pátek 13. srpna, duae negationes fortius affirmant – dvě negace se potvrzují, to bylo, když v lese Kamýku, ve mdlé, dusné záři řídkým, bílým závojem obestřeno 4,5 hodinové slunce, vyzářila ze mě, po 2letých nábězích, nejsmělejší, nejstrašnější, nejvyšší z myšlenek, jež člověk kdy měl: být již v tomto životě v podstatě a cele a plně, Deus, creator omnium, tj. Bůh, stvořitel všeho.

Ona vteřina, ve které se mně zmocnil mystický děs, byla prvním rozedněním po nekonečné noci bloudění… Byla jím však opravdu? Je možné, aby olověný mědák byl znamením Velkého dne? Je to contradictio in adjekto sive hloupost, já však hledám pravdu: může být pravda v hlouposti?...Má odvaha opět poklesla… Avšak --- však --- co jsem chtěl říct? Hloupnu – ba – teď bude řeč o bivaginální sliznici, ale jak na to? Myšlení se mi stává tak obtížným a přitom tak snadným! Všechny myšlenky září jemně a čarovně jako nikdy předtím, – cudná vilnost se plíží jako krásná nymfa, provázená sladce smrtícímu omamnými parami z modrých podzemních jeskyní, kde spala od prvního dne mého života až do dnes zakleta. –

Jak, rozplývá se již svět viditelna? Sečkej ještě! Nebo – ne! Proměn se opět ve světe slyšitelna, v hudbu, ve svou božskou podstatu! Vše se rozplývá, – vše se však stále více zjasňuje – zjasňuje – nesnesitelnou zář, vycházející jakoby z vnitřností slunce, – uniformní, amorfní zář, líbezná, usměrňující zář – svatá – přesvatá-nepopsatelná – věčná zář – božská Zář – Vše –. A v této Záři je podstata bytí – je rozluštění tajemství jsoucna…Ale což jsem předtím neřekl, necítil, nevěděl, že podstatou Všeho je hudba? Kde je tedy pravda? Ech, obojí je pravda, i když jde o rozpor, neboť svět je olověný měďák!

 

print Formát pro tisk