Paradox výtvarého kritika
Esej Zdenka Palcra „Giacomettiho postřeh“ (zde v katalogu výstižně charakterizuje rozdíl mezi sochou a objektem, mimo jiné, jako rozdíl ve schopnosti zobrazovat a tedy i v představivosti (uvědomme si pro srovnání zanedbatelný význam a hodnotu objektových děl v jiných uměleckých oborech např. literatuře, divadle*, atd).
Léto s Palcrem 2 – Naivní svět génia
Dva projevy obrazového vytváření, svým vznikem v dějinném čase od sebe vzdálené, přivádí současnost k symbióze. Oba mají jistotou v provedení zajistit intelektuálním zájmům "provoz", a ta je určena v obou případech volbou, která nezavazuje, protože nezpřítomňuje žádnou vazbu k tomu, co má být obrazovým projevem ztělesnění jako duchovní svět ustaveno.
Putování slepého hada za pravdou, Ladislav Klíma (výňatek)
Ty doby!... V očích se mi zatmělo, takže musil jsem usednout, když 1911 spatřil jsem po 3,4 letém odloučení od kunratického, lesa svatá místa mezi Libuší, Dvorky, Lhotkou a Cholupicemi…: místa, která čarovně slila se v jedno strašidelné tělo s přečetnýmí okamžiky božskosti, hodinami hřímavé slávy a letu, týdny vznešenosti let 1907 – 1911. Roku 1909 v pátek 13. srpna, duae negationes fortius affirmant – dvě negace se potvrzují, to bylo, když v lese Kamýku, ve mdlé, dusné záři řídkým, bílým závojem obestřeno 4,5 hodinové slunce, vyzářila ze mě, po 2letých nábězích, nejsmělejší, nejstrašnější, nejvyšší z myšlenek, jež člověk kdy měl: být již v tomto životě v podstatě a cele a plně, Deus, creator omnium, tj. Bůh, stvořitel všeho.
Ladislav Šaloun Životní dílo, Kutná Hora
SZ sdílí zájezd na výstavu dne 9. 1. v 15:06 na Hlavním nádraží, vlak směr Kolín, přestup tam někde na KH, návrat posledním vlakem večer.
