Žádáme fotografy, kteří dne 17. 11. mezi 13. a 14. hodinou v Praze na Můstku fotili kolportéra časopisu Babylon, který nesouhlasně hlasitě komentoval vystoupení starosty Prahy 1 Lomeckého, poté byv obstoupen policií, jménem zákona vyzván, lehnuv si na zem a byl asi pěti policisty odtransportován mimo shromážděné lidi, kterým ještě stačil rozdat několik Babylonů, aby se přihlásili! Máme zájem o placené publikování fotografií.

Honoré Daumier (1808–1879)

Honoré Daumier (1808–1879)Tentokrát sáhnu do 19. století pro povzbuzení odvahy v přístupu k potrétu. Jde o sérii 36 podživotních hlav od malíře Honoré Daumiera zvaných „La Monarchie de Juilliet“. Ačkoliv jsou podživotní, působí monumentálně. Mají ohromnou odvahu k plastické nadsázce. Výraz je karikaturně přehnán, ale přesto některé působí jako dokonalý portrét. Skvěle karikují vesměs negativní rysy zobrazovaných, přitom však obecnými hodnotami přesahují prosté zesměšnění. Je nutné zmínit, že jde o malíře, neškoleného modeléra, a tudíž o přirozený geniální talent pro cítění plastické řeči. Zdeněk J. P.

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 9.12.2014 13:44  •  Přečteno: 2227x

Zdeněk Palcr (1927–1996)

Zdeněk Palcr (1927–1996)Zdeněk Palcr (1927–1996)

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 22.12.2014 9:48  •  Přečteno: 1761x

V příštích číslech

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 12.6.2014 18:26  •  Přečteno: 1299x

ZÁHADA ROZŘEŠENA

ZÁHADA ROZŘEŠENAPresident druhý zprava (zřejme bez obušku).

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 22.11.2015 10:01  •  Přečteno: 1003x

Návštěvnost od 27. 11. 16

Kategorie: Léto s Palcrem, 2016

„Objekt je před sochami a obrazy chráněn jako trpaslík na zahrádce.“

Giacometti první v polovině dvacátého století zavrhl ve své tvorbě objekty a vrátil se k figurálnímu sochařství. „Princip totožnosti je mocnější, je tedy třeba jistá síla k tomu, aby se od-dělilo to, co se jeví. Tuto sílu, zdá se, druhá polovina dvacátého století v sobě nemá,…“ (Giacomettiho postřeh, Zdeněk Palcr, pracovní verze, samizdat, leden 1982, dále RR 42/1999, Michal Blažek – Sochy, 2000, Arbor Vitae)

Stejně jako obnovený pomník W. Wilsona z dvacátých let před hlavním nádražím v Praze, tak i pomník matce Jana Palacha, jejímu synovi a bostonským matkám rybářů právě odhalený na Alšově nábřeží poskytuje ideální, v prvním případě žulové rovné plochy a ve druhém luxusní titanové pro sprejery graffiti (první příležitost už laskavě ráčili využít). 

Rozdíl mezi sochou (Wilson) a objektem (Palach aspol.) je v tom, že socha je oddělena od skutečnosti, a to jednak proto, aby to co se představuje se vyjevilo, tak i proto, aby na to co je materií jevení přímo nečůrali psi, či se podepisovali tagysté. Proto je oddělena od každodennosti soklem, což u ztotožňujícího objektu se skutečností není žádoucí. 

Současná praxe: Před Národní galerií ředitel M. Knížák nechal instalovat jako poutače mamutí zvětšeniny objektů novodobých tzv. uměleckých ikon Knížáka, Kolíbala, Veselého,... Samozřejmě nemohly mít sokl, ale pejsci si to neuvědomili. Tak Národní galerie vyřešila věc ohrádkou s nápisem: Psům vstup zakázán! Příklad avantgardy, která založena na rušení tabu (v tomto případě sokl) zavádí tabu nové (zákaz vstupu). Po odchodu ředitele M. Knížáka byly objekty – poutače odstraněny a předmět omezující psí svobodu zmizel.

print Formát pro tisk