Žádáme fotografy, kteří dne 17. 11. mezi 13. a 14. hodinou v Praze na Můstku fotili kolportéra časopisu Babylon, který nesouhlasně hlasitě komentoval vystoupení starosty Prahy 1 Lomeckého, poté byv obstoupen policií, jménem zákona vyzván, lehnuv si na zem a byl asi pěti policisty odtransportován mimo shromážděné lidi, kterým ještě stačil rozdat několik Babylonů, aby se přihlásili! Máme zájem o placené publikování fotografií.

Časopis Respekt

vypadá jako typizovaný výrobek.

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 17.5.2016 11:04  •  Přečteno: 527x

Odměna 10 000 Kč

Už dva lidé nárokují odměnu 10 000 Kč, kterou jsem vypsal za nalezení článku (Zeman je vůl, SZ č. 76).

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 16.4.2016 13:06  •  Přečteno: 514x

Letošní účastníci mezinárodního sochařského sympozia v Lysolajích:

Chablais, Svátek, Chládková, Středa, jediného, kde poměr soch a objektů je aspoň 50:50
​(viz SZ č.14, 15 atd.)
 

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 17.5.2016 11:00  •  Přečteno: 535x

POSTMODERNOIDNÍ PRIVATIZACE SKÁCELA BRNĚNSKOU LÚZOU

POSTMODERNOIDNÍ PRIVATIZACE SKÁCELA BRNĚNSKOU LÚZOUDnes byly 43 autorům soutěžních návrhů oznámeny výsledky soutěže na „figurální“ pomník básníku Skácelovi. Ačkoliv se každý při prezentaci musel podepsat jménem, o návrzích a cenách se hovořilo jen v pořadových číslech jako v koncentráku.

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 14.5.2015 18:14  •  Přečteno: 2416x  •  Komentářů: 1

Návštěvnost od 27. 11. 16

Kategorie: Léto s Palcrem, VÝSTAVY a PŘEDNÁŠKY, 2016

Sochařstvím proti druhé slze dojetí

Dnes v doxu archivu od 18 hodin.
 
Několik poznámek k inspiračním zdrojům díla Zdeňka Palcra (výňatek) PhDr. Vladimíra Koubová-Eidernová

..................... Úkolem sochaře je zamísťovat, zjevovat, dokládat a především slavit jakýsi beze zbytku neodhalitelný, nicméně v mélos oslavné písně, v nómos rytmu tance zkázňujícího divokost strážce obce okusitelný, mimosvětný a objektivní Řád.

.....................

Za druhé v úkolu sochařství jde o povinnost přispět k Řádnosti světa lidí právě tím, že do něho umísťuje „vyznávající“ znamení — Postavy bytostí, jejichž zjevování je osvobozeno od vlivu provozu, proměňuje je ve ztělesněný výraz jejich svobody „nebýt v provozu“ — “vztahovat se ke světlu, pravdě, kráse a dobru, a tím téměř už být v Řádu“, „Slavit světlo, tedy být objektivní“. 

To jej (Zdeňka Palcra) napadlo v sedmnácti letech, když pozoroval dívky na komunistických schůzích. V provozu všeobecného dojímání se nad vlastním dojetím uviděl Palcr přítomnost jejich tělesnosti, jež vzdor okoloběžícímu provozu se střela — vztahovala ke světlu; jejich „kulatost“ se proměňovala v soustavu harmonicky uspořádaných ploch, neboť právě plocha na rozdíl od „koule“ zachycuje nejvíce světla — blíží se Řádu a Řádnosti. Dívky se, vzdor dané situaci a dokonce i vzdor své (idoktrinované) vlastní psýché a tedy i vůli, nezabývaly vlastním dojetím, například nad svou osobní rolí v třídním boji atp., tedy samy sebou — Palcrově pohledu se zjevily jako bytosti, jež jsou zde pro světlo, pro Řád, svobodné a Řádu vycházející vstříc, světlu se nabízející. 

Toto (nejprve i časově) souznělo s Palcrovým přísným posuzováním díla jeho spolužačky (a životní lásky, s níž vedl v duchu nekončící dialog a spor) Aliny Szapocznikow: nezabývala se jako vyjímečně talentovaná sochařka Řádem, Světlem, Krásou, Dobrem, nýbrž tragickými zážitky vlastního těla a duše (od svých 14 do téměř 18 let byla v koncentračním táboře — na rozdíl od něho a všech ostatních, což mu předhazovala, posléze byla vážně nemocná, zemřela mladá) a otisky sebe samotné (i doslova) a svá zobrazení drásavých připomínek vlastního utrpení předváděla a prodávala v provozu společenského a komerčního dění tzv. Kulturní (i politické) scény padesátých a následujících let minulého století.*/

Zdá se, že zde je i zdroj Palcrova příkrého hodnocení práce například Evy Kmentové a Adrieny Šimotové — ne zcela spravedlivé, neboť tyto sochařky zkázňovaly své slzení nad vlastím dojetím jeho podřazováním tušení kosmické harmonie a krásy, jež v posledku dává osobnímu utrpení smysl a jejich práce činí nakonec blízkými tomu, co tvořil jejich kritik sám.

Vladimíra Koubová-Eidernová, Hodňov, 29. listopadu 2016

*/zvláště po přesídlení do Paříže./ pozn SZ

 

print Formát pro tisk