Žádáme fotografy, kteří dne 17. 11. mezi 13. a 14. hodinou v Praze na Můstku fotili kolportéra časopisu Babylon, který nesouhlasně hlasitě komentoval vystoupení starosty Prahy 1 Lomeckého, poté byv obstoupen policií, jménem zákona vyzván, lehnuv si na zem a byl asi pěti policisty odtransportován mimo shromážděné lidi, kterým ještě stačil rozdat několik Babylonů, aby se přihlásili! Máme zájem o placené publikování fotografií.

Buddha-Ležící STÁNÍ. (M. B.)

Buddha-Ležící STÁNÍ. (M. B.)Buddha-Ležící STÁNÍ. (M. B.)

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 25.4.2016 19:26  •  Přečteno: 544x

Hádanka

HádankaNápověda k minulé hádance: portrét stejného státníka od stejného sochaře. Soc. realismus 1962, s lidskou tváří 1965. Jméno státníka je už asi jasné, tak, který sochař je autorem obou portrétů?

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 13.3.2018 16:55  •  Přečteno: 151x

V P Ř Í Š T Í CH Č Í S L E CH

V příštích číslech:

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 30.6.2014 19:19  •  Přečteno: 517x

Momenty růstu

sochařské dílo Hany Wichterlové, vydalo GVU Hodonín. Úžasný katalog v nádherné grafické úpravě Jana Buchty.

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 28.7.2015 11:05  •  Přečteno: 1101x

Návštěvnost od 27. 11. 16

Kategorie: Léto s Palcrem, 2016

Giacomettiho postřeh

Dosud, pokud vím, nepublikovaný text Zdeňka Palcra – pokračování pracovní verze, únor 1982
Rozvíjení významu odpovědi na otázku v čem je rozdíl mezi objektem a uměním zobrazujícím k otázce: „…Proč by mouchy měly být bez umění?“ (R. Smithson, Příběhy se zrcadly – cestování po Yucatanu, Artforum, 1969) Přiblíží i důvod, proč otázku rozdílu mezi objektem a uměním zobrazujícím jsme položili: „…a navrhl jsem pojetí poesie jako živoucího celku veškeré poesie, která kdy byla napsána…“ (T. S. Eliot – Tradice a individuální talent, Listy pro umění a kritiku, 1933)

Surrealistický objekt a objekt konstruktivistický se vzájemně nepoznávají. Nepoznává se Rodinova socha s egyptskou sochou, Matissův obraz s Goyovým obrazem. Nepoznávají vzájemně svou skutečnost, ke které se vztahují. To, co je k sobě váže, je vázanost rodem, objekty ztotožnění, sochy a obrazy oddělení od skutečnosti. Objekt se ztotožní s čímkoliv tehdy a tak, jak naléhavá je nutnost, proto čas objektu je čas naléhavé nutnosti; s tou, jak pomíjí, pomíjí i význam objektu, jen objekt sám, bez významu, zůstává takovým, jakých prostředků bylo použito. Váhání, je-li objekt umění je oprávněna na nesprávném místě. Při ztotožněním objektu s uměním zobrazujícím vnášejí prostředky umění zobrazujícího svými významy více smyslových dat, než kolik objekt je ochoten si podržet, nesleduje jejich omezení z důvodů, které měl na mysli Braque. Pro zaměření objektu je výhodnější, aby uměním nebyl, ale nebude-li uměním, v systému kultury, kde není jiné rituální spojení s místem, nebude ničím. Hlásí se tedy k umění nebo připouští, že uměním není, ale může jím být. Systémem kultury prochází všechno stejně jako umění. Mají-li všechny významy stejnou hodnotu vzhledem k naléhavé nutnosti, mizí významnost, s ní hodnotovost, pojem umění je neurčen… (pokr. cca 3 A4)

„…Je to konec, opuštění sochy jako významu a to nejméně na tak dlouho, než se ustálí princip, jehož potřebou význam sochy není… Není-li respektován významový rozdíl mezi sochou a plastikou, mezi sochou a objektem, projde střídání principů nepozorovaně…“ 

(Výtvarné umění, 1990, č. 5, odpověď Karlu Srpovi jr. v rozhovoru)

print Formát pro tisk