Jiří David postmodernisticky v Benátkách
Jiří David si chtěl tak trochu v Benátkách po postmodernisticku zaparazitovat
Ďoučí Morda řádí
Protože v postmodernickosti se většinou dává přednost Einsteinovu časoprostoru, poznal se prorektorský tandem zvaný Ďoučí Morda ve výstižných kresbách Vladimíra Skrepla a ten se bude muset z AVU pakovat.
Sochařská volba
Volte za zásluhy o sochařství na primátora: z trojkoalice SZ – KDUČSL – STAN (č. 1), č. 10 Ing Petr Hlubuček (sympozium Lysolaje), č. 15 T. Mikeska (sochy Haška a Churchila, chce v Praze 3 Havla), č. 11 Matěj Stropnický (podporuje zatím objekty, ale to je věc vývoje)
Tlustá čára
Akce (patrně Patrika Krásného) „Mucholapky“.
Přítomní byli vyzváni, aby na ně nalepili věci z kapes.
Konec 70. let, Hynkův dvůr.
To, že R. Krauss píše, že v 60. letech měli konceptualisté a minimalisté udělat tlustou čáru za minulostí umění, tak i když to proklamovali, nestalo se tomu tak. Kunsthistorici a většina „ne-umělců“ se podvolila a začlenila se do uměnovědného provozu.Návštěvnost od 27. 11. 16
Adolf Vildt (1868–1931)
Nejvlivnějším italským sochařem první třetiny 20. století byl Adolf Vildt. Virtuozní kameník s citem pro dokonalé mramorářské dokončení povrchu, jehož stylizace nikdy nepřehlušuje živost portrétu. Charakter často vyjadřuje až bizarní grimasou. Vždy mu ale jde o vyjádření vlastního, jasně čitelného názoru na portrétovaného. Z hlediska zpodobnění v mramoru je jeho dílo vyjímečné a ve dvacátém století ojedinělé.
Zdeněk J. P.
|
Autor: Vydáno: 15.12.2014 16:46 Přečteno: 5864x |
