Prostorové útvary jsou vystaveny různým hodnocením. Jedním z nejvýstřednějších je Badt-Palcrův index sochovitosti. Pojďme se spolu pokusit stanovit jeho hodnotu na výsledcích sochařského sympozia v Lysolajích – Kaménce.
Prof. Zeithamml: Figurální výuka končí, za dvě, tři generace přijde zase. Komisaři Gaučíková, Vaněk, Míča, Lukáš Rittstein, Pospiszyl, Juříková (i ty Magdo?), Záhoranský, Lang, Morganová získávají titul katsoch.
Tentokrát sáhnu do 19. století pro povzbuzení odvahy v přístupu k potrétu. Jde o sérii 36 podživotních hlav od malíře Honoré Daumiera zvaných „La Monarchie de Juilliet“. Ačkoliv jsou podživotní, působí monumentálně. Mají ohromnou odvahu k plastické nadsázce. Výraz je karikaturně přehnán, ale přesto některé působí jako dokonalý portrét. Skvěle karikují vesměs negativní rysy zobrazovaných, přitom však obecnými hodnotami přesahují prosté zesměšnění. Je nutné zmínit, že jde o malíře, neškoleného modeléra, a tudíž o přirozený geniální talent pro cítění plastické řeči.
Zdeněk J. P.
Papež nedávno vyhlásil, že Peklo neexistuje. Novopečení bezdomovci našli briskně dočasný azyl v Galerii Smečky v Praze na výstavě manželů Preclíkových.
Zdeněk Preclík, sochař, jeden z posledních vládnoucích plastickou řečí (viz detaily uší) má důvod vidět v okolním prostoru téměř samé rohaté. Kromě portétů, aktů, mytologie ho zajímá ďabel, či bytosti tak či onak mající s ním co do činění. Na fotce jeho malovaný portrét od Marie Preclikové.
Autor:  Michal BlažekVydáno: 18.4.2018 17:38 Přečteno: 6481x |
Formát pro tisk