Žádáme fotografy, kteří dne 17. 11. mezi 13. a 14. hodinou v Praze na Můstku fotili kolportéra časopisu Babylon, který nesouhlasně hlasitě komentoval vystoupení starosty Prahy 1 Lomeckého, poté byv obstoupen policií, jménem zákona vyzván, lehnuv si na zem a byl asi pěti policisty odtransportován mimo shromážděné lidi, kterým ještě stačil rozdat několik Babylonů, aby se přihlásili! Máme zájem o placené publikování fotografií.

Malíři a Římské ceny Akademie výtvarných umění v Paríži

Malíři a Římské ceny Akademie výtvarných umění v Paríži

„Nikdy nevěřit učiteli (dnes ani učitelce, ani třetí mysli), který svým žákem, to jest svým epigonem, potvrzuje vlastni slávu. Hle, napodobí mne, měl jsem tedy pravdu.“

Tak tohle jsem si přečetl v knize Paříž a okolí (str. 33–34) Adolfa Hoffmeistera v patnácti letech a nemohu se zbavit dojmu, že mne to navždy poznamenalo.

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 12.12.2016 23:29  •  Přečteno: 5090x

Starosto Lomecký!

zaplať 355 700 Kč, účet za mé protiprávní vystěhování bez soudního příkazu z ateliéru v Haštalské 4, Praha 1 (asi dvě třetiny jsi si z toho nahospodařil účtováním osmi dnů místo skutečných tří).

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 11.3.2015 9:50  •  Přečteno: 3739x

5. 2. – 30. 3. 2016 S P L E N D I D I S O L A T I O N

5. 2. – 30. 3. 2016   S P L E N D I D   I S O L A T I O N Vernisáž 4. února, 18,00, Pelléova 10, Praha 6

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 7.2.2016 11:26  •  Přečteno: 2457x

Vyjádření v kostce restaurátora Andreje Šumbery k situaci, která ho nakonec vedla k podání žaloby na ochranu osobnosti na AVU.

Dne 30. 6. 2015 byl Andrej Šum­bera obviněn, že bez vědomí vedoucího ateliéru restaurování prof. Siegla neoprávněně mani­puloval se stříbrem zakoupeným pro školní výuku.

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 29.11.2016 16:09  •  Přečteno: 2860x

Návštěvnost od 27. 11. 16

Kategorie: Léto s Palcrem, VÝSTAVY a PŘEDNÁŠKY, 2016

Vladimíra Eidernová, předneseno 11. února 1985 (výňatek SZ)

Vladimíra Eidernová, předneseno 11. února 1985 (výňatek SZ)... Je ještě jeden obor, se kterým sochařství, pracující vlastním tělem a hmotou v (trojrozměrném) prostoru, tak úzce souvisí.

Otto Gutfreund upozornil na tento vztah: je jím tanec. Cítíme ostatně už předem příbuznost mezi, situace se tázajícím a situaci odpovídajícím, odpovědným tedy dobrým chováním a dobrým pohybováním sebou samým, dobrým sebevyslovováním a krásným sebepohybováním, kterým je tanec. Nebylo by zde na místě a nejsem k tomu ani vybavena, načrtávat nyní teorii tanečního umění. Chci ale podtrhnout některé jeho rysy zřetelné běž­nému pohledu laika.

Předpokladem tance je možnost volního zacházení s tíží vlastního těla. Při výchozím postoji klasického tance (baletu) je jeho těžiště vytlačeno vzhůru, z oblasti pánve do středu hrudníku, pádně – a symbolicky – řečeno: od břicha k srdci. Pouhým rozhodnutím k přesunutí tíže (nesení vlastního těla) je v těle tanečníka na­sto­lena svoboda. (!)Zatímco jeho osa se upevnila, a stala zřetelnější, nohy se uvolnily, odlehčikly, stojí na špičkách, také ruce (paže) jsou volné. Vysunutí těžiště (vzhůru: pozvednutí k srdci) a upevnění osy (páteře) napřimuje hlavu a dává jí vyniknout – ramena poklesla – a umožňuje zvýšenou pohyblivost krku, tvář se napříště bude rýsovat v bohatých rozličnostech možností svých profilů. Vzpřímená hlava nadto je ve vztahu ke vzdálenějším viděným, slyšeným a pociťovaným horizontům. Celé tělo je přichystáno vnímat a posléze být nástrojem výrazu toho, co vnímá i nově pocítěné plnosti vlastních možností. Při výkonu svého umění se stává tanečník povýšenou možností sebe sama, znásobenou volnost pohybů vlastního těla podřizuje vznětům získaným v sebezapomenutém naslouchání „informacím“ (hud­­bě), které jsou produkovány či prostředkovány Jiným/jinými subjekty. 

V události tance je tělesně ve fyzickém čase a prostoru zpřítomňována jednota dvou subjektů. Skutečnost, že obě tyto složky – na jedné straně skutečně fyzicky pociťovaná svoboda vlastního těla a na druhé straně dispo­novanost a ochota k naslouchání (lze říci také poslušnosti) tou svobodou podmíněné a získané – v úkonu tance neoddělitelně souvisí, může nám o­s­vět­lit se zvláštní zřetelností důrazně sakrální charak­ter podstaty tanečního umění. Ne­mluvím o tom snad nadarmo teď, když se chci přiblížit problému sochařství, protože také zde máme co činiti s oborem, který tkví důsledně ve sféře fyzické reality, kterou chce sjednocovat v tvůrčím aktu s danostmi reali­ty další. Socha je skutečně v plnosti svého trojrozměrného těla přítomna v tomtéž prostoru, ve kterém stejným způsobem existujejejí autor a její pozorovatel. A jeho (sochařství) úkol tedy nelze postavit toliko jako problém.

(Jde o tajemství, právě proto, že data vstupující do procesu poznání ne­jsou představena mimo poznávajícího tak, že by s nimi mohl volně zachá­zet, jako je tomu při řešení problému. Umísť´ováním hmoty do prostoru či pobýváním v témže prostoru se sochou poznávající subjekt sám je součástí těchto dat, neboť i fyzicky je součástí téhož prostoru – totiž světla, které je matematicky neuchopitelným a nedisponovatelným datem, do něhož nadto vyzařuje obsah nitra Jiných subjektů, s nimiž se sochař a pozorovatel ve světle setkává, řekněme, že jde o duchovní události a mimosvětné skutečnosti, které tato data – Jiné subjekty – zjevují a subjekt sochaře i pozorovatele na ně reaguje změnami obsahu svého nitra).

 

Vladimíra Koubová-Eidernová prosinec 21016

 

print Formát pro tisk