Zdroj: http://www.socharsky-zpravodaj.cz/index.php?a=2019/kampa  •  Vydáno: 20.2.2019 18:26  •  Autor: Michal Blažek

Docentská výstava na Kampě

Docentská výstava na Kampě(Autor Vojtěch Míča)

21. 2. ve 13 hodin si nenechte ujít habilitační přednášku na AVU P. Míči, vedoucího pedagoga ateliéru figurálního sochařství. Figuru studoval u národního umělce Jana Hány (1985-1990). Od té doby až do loňska, kdy se stal vedoucím ateliéru, není známo, že by se věnoval figurálnímu sochařství, ba právě naopak. Vytvářel jakési skříně či betonové sarkofágy a dělal asistenta objektistům Demartinimu a Zeithammlovi.

Spolužáci Míča, Immerová, Stib­ral, Plačková pracují na principu dětských dřevěných kostek a jejich skládání. Kromě sochařského přístupu Anny Plačkové si ostatní jen hrají na mega mateřskou školku. Tak, že kostky zvětší a převedou do jiných materiálů, např. betonu. V případě Vojtěcha Míči na výstavě na Kampě první dojem, že se jedná o kolosální hmotná díla zatěžující prostor fyzickou tíhou, ale šálí. Nejedná se o beton, ale o kašírovanou aditivní směs beton připomínající. Jde pouze o slupku, která obsahuje umělé materiály a skleněné nebo laminátové vlákno. Poťukáním pomine iluze a nastane pocit kulisovitosti, jako jsou obklady cihel z umělé hmoty v restauracích druhé kategorie.  

předloha

předloha

První Vitální kolaps máme za sebou. V katalogu je kurátorským myslitelstvím rozebráno anglické slovo concrete, které znamená též důkaz. Rozdíl mezi skutečným betonem a aditivním pro sochařské účely poznáme, když přejedeme hapticky po hraně. Pravý beton (cement, voda, písek) má svou drsnou ušlechtilost, kdežto umělotina kromě toho, že je teplejší a není tak drsná, tak vás ještě polechtá laminátovými či skleněnými vlákny (osinek už byl zakázán). 

Do dutého objektu na výstavě by se ale zase mohl schovat kontraband a dokonce i mrtvola. 

Autor, který patrně překoná všechny rekordy, protože je na Akademii již bez přestávky 33 let a jako čerstvý docent má až do důchodu všechno ještě před sebou. Výstavu uvedl sám eurokomisař mj. jako za starých časů tajemníků.

Z polystyrénového a stěrkového charakteru objektů se vymyká odlitek ústředního topení, dříve oblíbené to disciplíně štukatérských učňů – odlévání těch nejnepravděpodobnějších věcí do sádry. Největší otázka, kterou tato výstava klade, je, proč jsou zaslepena žebra radiátoru. Možná, že se to dozvíme ve čtvrtek ve 13 hodin při habilitaci. A proč vůbec radiátor? Proč ne např. Duchampův pisoár? Nebo si jeho odlití Vojtěch Míča schovává až na profesuru?