Při likvidaci jednoho z posledních sochařských ateliérů použila Praha 1 novou konceptuální metodu.Z pátého patra mne spoutaného vynášela Česká policie za asistence Městské policie. Asi pro jistotu (od útěku Krejčíře) na ně dohlížela soukromá ochranka, kdyby něco zpackali. Účet na 100 000 Kč po mně chtěl soudně vymáhat neomezený vládce Prahy 1, starosta Lomecký, ale nevšiml si, že jsem se přestěhoval na Prahu 3, kam jeho moc nesahá a kde mne také soudili. Do dnešního dne nezaplatil soudní poplatky a exekuční proces je v běhu. Poté, co mne spoutaného vynesli, protože jsem odmítl opustit ateliér, přišla má žena (nejhezčí holka z undergroundu, jak říká Vráťa Brabenec) a počínání šílenců z radnice, kteří byli zřejmě pod návykovými látkami, natočila skrytou kamerou. (viz. web LN, 4. 6. 2016)
Ateliér je to nejdůležitější, co sochař má. Ti, co o sobě tvrdí dnes, že jsou sochaři, se módně vyskytují v odcizených prostorách opuštěných továrních hal, kde jak si přirozeně vyrábějí objekty a samo prostředí je nutí dělat je co největší.
Formát pro tisk