2014

Silvestr 2014

Jihlavskem obchází sklaničkový fantom.

Vánoce

Vánoce obnažují u části lidstva obscese protikladné faktu, že se Spasitel narodil ve stáji vonící chlévskou mrvou s biliony našich bakteriálních bratří a sester.

Oscar Jespers (1887–1970)

Oscar Jespers (1887–1970)

Henri Gaudier-Brzeska (1890–1915)

Henri Gaudier-Brzeska (1890–1915)

Zdeněk Palcr (1927–1996)

Zdeněk Palcr (1927–1996)

Alfred Hrdlicka (1928–2009)

Alfred Hrdlicka (1928–2009)

Emilio Greco (1913–1995)

Emilio Greco (1913–1995) má řadu velmi současných krásně stylizovaných hlav.

Giacomo Manzú (1908–1991)

Giacomo Manzú (1908–1991) vytvořil bronzová vrata na bazilice sv. Petra v Římě.

Oči

V renesanci začíná do nepolychromované plastiky pronikat touha po vyjádření barvy. A to tvarovým zpracováním vlasů, očí, někdy i strukturováním rtů. Nejvíce se to dá vysledovat v očích.

Soutěž tří portrétů

Sdružení sochařů Čech, Moravy a Slezska, Akademie věd ČR a Obec architektů Vás zvou na zahájení výstavy výsledků soutěže sochařských portrétů prezidenta Václava Havla, prof. Antonína Holého, arch. Jana Kaplického. Vernisáž se koná 7. 1. 2015, v 17 hodin v sále ICAVI, budova Akademie věd ČR, Národní 3, Praha 1. Výstava je otevřena 8. 1.–28. 1. 2015, pracovní dny v 10–18 hodin.

Postmoderní restaurování Národního divadla

Mgr. Jiří Fiala, restaurátor, majitel, jednatel a jediný společník a zaměstnanec firmy ArtKodiak se vyučil ve firmě Gema. Neodešel v dobrém a tak znalý všech možných i nemožných fíglů čekal na okamžik, kdy vyrovná skóre.

Jacob Epstein (1880–1959)

V roce 1912 vypukl ve Francii sochařský skandál s náhrobkem Oscara Wildea. Autor, anglický sochař, Jacob Epstein, udělal letícího anděla s mužským lingamem. Později vytvořil řadu realistických portrétů osobností a anglické honorace. Tyto hlavy jsou založeny na tvarové stylizaci a jejich povrchy jsou až graficky pojednány ve snaze vytvořit iluzi lidské kůže a lesku vlasů. Nikdy však díky své tvarové nadsázce neztrácejí sošný plastický charakter. U některých je cítit ovlivnění indickou plastikou a na rozdíl od minulých portrétistů Epstein dosahuje přímého pohledu očí zatmavenými zornicemi vhloubením hmoty. Zdeněk J. P.

Adolf Vildt (1868–1931)

Nejvlivnějším italským sochařem první třetiny 20. století byl Adolf Vildt. Virtuozní kameník s citem pro dokonalé mramorářské dokončení povrchu, jehož stylizace nikdy nepřehlušuje živost portrétu. Charakter často vyjadřuje až bizarní grimasou. Vždy mu ale jde o vyjádření vlastního, jasně čitelného názoru na portrétovaného. Z hlediska zpodobnění v mramoru je jeho dílo vyjímečné a ve dvacátém století ojedinělé. Zdeněk J. P.

Honoré Daumier (1808–1879)

Tentokrát sáhnu do 19. století pro povzbuzení odvahy v přístupu k potrétu. Jde o sérii 36 podživotních hlav od malíře Honoré Daumiera zvaných „La Monarchie de Juilliet“. Ačkoliv jsou podživotní, působí monumentálně. Mají ohromnou odvahu k plastické nadsázce. Výraz je karikaturně přehnán, ale přesto některé působí jako dokonalý portrét. Skvěle karikují vesměs negativní rysy zobrazovaných, přitom však obecnými hodnotami přesahují prosté zesměšnění. Je nutné zmínit, že jde o malíře, neškoleného modeléra, a tudíž o přirozený geniální talent pro cítění plastické řeči. Zdeněk J. P.

E. A. Bourdelle

E. A. Bourdelle (1861–1929) – jeho první zahraniční výstava byla v Praze roku 1910. Každý detail tváře i vlasů je sochařsky pojednaný tak, aby co nejlépe vystihl portrétovaného a to výhradně plasticky, nikdy graficky. Ukázkou vrcholného přístupu k portrétu je hlava D. Ingrese. Vše je na ní plasticky nadsazeno tak, aby vyjádřila individualitu tváře v době, kdy to na tvářích bylo ještě vidět. Bourdelle měl na naše sochařství vliv i jako pedagog, jeho ateliérem prošli O. Gutfreund, J. V. Dušek, O. Švec, V. Makovský, sochař Táborský a další. Zdeněk J. P.