Dvě konkurenční skupiny: Klub přátel Milady Horákové a politik Stránský mají již dvě místa Na Ztracence v Praze 2 a ve Sněmovní ulici v Praze 1. U Stránského jde o opakované vzedmutí, které jinak velmi schopného lékaře posedne vždy, když se blíží volby. Je však třeba ocenit, že si nemyslí jako ti mamlasi nahoře, že demokracie se vytváří jenom správným navýšením nebo nanížením DPH. Nelze mu také upřít jistý vývoj, nejdříve ho napadlo, že by socha sakum prásk i se soutěží i bronzem mohla být hotova za šest měsíců, potom, že by pomník měli dělat sochaři zadarmo (stejně se celý den někde válej) a nakonec to chce mít z krku do 23. září. Pokud by ho náhodou osvítil DS a chtěl by zvěděti, za jak nejkratší nutnou dobu je možné nezprasit Horákovou, Sdružení sochařů Čech, Moravy a Slezska je připraveno poskytnout how-now. Nemusí se ničeho bát, kromě mne jsou tam všechno samí milí a hodní lidé. Podmínky soutěže NF Stránský jsou svou rychlostí ideální pro konceptualisty a může dopadnout stejně, ne-li hůře než nedávné rychlokvašky na Marii Terezii či dvorní dámu Chotkovou. Dalo by se to zachránit tím, kdyby byla dvoukolová. Za dva měsíce se ideová skica dá stihnout a ve druhém kole by zúžený výběr adeptů by měl čas nejen dopracovat návrh, ale i připomínky komise. Nesouhlasím s pouze jedním sochařem v komisi. Musí tam být alespoň dva. Klub přátel Milady Horákové na zhotovení nespěchá, sochřům dopřeje dostatek času. Slabinou obou projektů je samozřejmě financování, neúčast státu či města je ostudná.
Pomníky a sochaři pomníků mají zde velmi špatnou pověst, z toho důvodu, že je nejvíce vztyčují totalitní režimy aby přepracovali minulost, zakryly skutečné hrdiny. Jak ale vydítelně, bez slovního komentáře udržet pozornost zakládajícím ideím demokracie v dobách, kdy se nic neděje? Jak připomenout, že se hrdinové dřív nebo později budou hodit i těm vygůglovancům = voličům?
Michal Blažek
Formát pro tisk