taky sochař, představitel tzv. barrandovského empíru, již delší čas, asi 26 let, umělecky stagnuje.
Tentokrát sáhnu do 19. století pro povzbuzení odvahy v přístupu k potrétu. Jde o sérii 36 podživotních hlav od malíře Honoré Daumiera zvaných „La Monarchie de Juilliet“. Ačkoliv jsou podživotní, působí monumentálně. Mají ohromnou odvahu k plastické nadsázce. Výraz je karikaturně přehnán, ale přesto některé působí jako dokonalý portrét. Skvěle karikují vesměs negativní rysy zobrazovaných, přitom však obecnými hodnotami přesahují prosté zesměšnění. Je nutné zmínit, že jde o malíře, neškoleného modeléra, a tudíž o přirozený geniální talent pro cítění plastické řeči.
Zdeněk J. P.
Lysolajské symposium zve na první pokus o zakončení letošního ročníku a to 23. 6. v 18 hodin v Houslích (studánka),
V současné době o pomnících, sochách, píše osvětově Zdeněk Lukeš v lidovkách, ani nevadí, že se v jeho článcích objevuje tolik faktických chyb. V poslední době však na toto téma poskytuje i rozhovory do rozhlasu, či iDnes, ve kterých jakoby ztratil kontakt s realitou a vyšperkovává svá vyjádření vykonstruovanými pointami.
V renesanci začíná do nepolychromované plastiky pronikat touha po vyjádření barvy. A to tvarovým zpracováním vlasů, očí, někdy i strukturováním rtů. Nejvíce se to dá vysledovat v očích.
Světle modré jsou zpracovány kresebně, tedy rytou linkou duhovky s otvorem zornice uprostřed. Hnědé oči jsou v duhovce strukturovány opět s otvorem uprostřed. Tmavé jsou v zornici trychtýřovitě zahloubené, někdy mají plasticky vyjádřený lesk a opět zavrtaný střed. Odstín tmavých očí je vyjádřen hloubkou trychtýře duhovky. Nejrafinovanější zpracování tohoto dalo by se říci malířského směřování najdeme u francouzkých akademiků od Houdona po Daloua.
Zdeněk J. P.
Autor:  Michal BlažekVydáno: 22.12.2014 9:08 Přečteno: 6270x |
Formát pro tisk