Žádáme fotografy, kteří dne 17. 11. mezi 13. a 14. hodinou v Praze na Můstku fotili kolportéra časopisu Babylon, který nesouhlasně hlasitě komentoval vystoupení starosty Prahy 1 Lomeckého, poté byv obstoupen policií, jménem zákona vyzván, lehnuv si na zem a byl asi pěti policisty odtransportován mimo shromážděné lidi, kterým ještě stačil rozdat několik Babylonů, aby se přihlásili! Máme zájem o placené publikování fotografií.
E. A. Bourdelle (1861–1929) – jeho první zahraniční výstava byla v Praze roku 1910. Každý detail tváře i vlasů je sochařsky pojednaný tak, aby co nejlépe vystihl portrétovaného a to výhradně plasticky, nikdy graficky. Ukázkou vrcholného přístupu k portrétu je hlava D. Ingrese. Vše je na ní plasticky nadsazeno tak, aby vyjádřila individualitu tváře v době, kdy to na tvářích bylo ještě vidět. Bourdelle měl na naše sochařství vliv i jako pedagog, jeho ateliérem prošli O. Gutfreund, J. V. Dušek, O. Švec, V. Makovský, sochař Táborský a další.
Zdeněk J. P.
Ty doby!... V očích se mi zatmělo, takže musil jsem usednout, když 1911 spatřil jsem po 3,4 letém odloučení od kunratického, lesa svatá místa mezi Libuší, Dvorky, Lhotkou a Cholupicemi…: místa, která čarovně slila se v jedno strašidelné tělo s přečetnýmí okamžiky božskosti, hodinami hřímavé slávy a letu, týdny vznešenosti let 1907 – 1911. Roku 1909 v pátek 13. srpna, duae negationes fortius affirmant – dvě negace se potvrzují, to bylo, když v lese Kamýku, ve mdlé, dusné záři řídkým, bílým závojem obestřeno 4,5 hodinové slunce, vyzářila ze mě, po 2letých nábězích, nejsmělejší, nejstrašnější, nejvyšší z myšlenek, jež člověk kdy měl: být již v tomto životě v podstatě a cele a plně, Deus, creator omnium, tj. Bůh, stvořitel všeho.
Výstavní síň Špačkova Galerie v Lysolajích nebude k dispozici pro pokračování výstavy Opojná plasticita, která měla mít tři části:
1. Hlava, portrét (Prachatická, Z. Preclík, Imrová, Klimeš, Adamec st., Blažek, Palcr, Chlupáč, Středa, Vácha, Míka, Staub a další)
2. Figura
3. Reliéf.
Intenzivně hledáme jiný prostor.
Restaurátor Jiří Fiala (Art Kodiak) nedodal v předepsané lhůtě soudu Prahy 1 stavební deník z restaurování Národního divadla.