Žádáme fotografy, kteří dne 17. 11. mezi 13. a 14. hodinou v Praze na Můstku fotili kolportéra časopisu Babylon, který nesouhlasně hlasitě komentoval vystoupení starosty Prahy 1 Lomeckého, poté byv obstoupen policií, jménem zákona vyzván, lehnuv si na zem a byl asi pěti policisty odtransportován mimo shromážděné lidi, kterým ještě stačil rozdat několik Babylonů, aby se přihlásili! Máme zájem o placené publikování fotografií.

Soud Blažek versus Art Kodiak 25. 5. 2016

Soud Blažek versus Art Kodiak 25. 5. 2016, 14 hod, 0vocný trh 14, Praha 1, č. dveří 8, přízemí. Vhodné jako úvod do praxe pamatkového gangsterismu pro začínající restaurátory.

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 22.5.2016 11:13  •  Přečteno: 4706x

Lysolajské Sochařské Sympozium

Vybraní uchazeči na Lysolajské sochařské symposium: A. Plačková, P. Míka, J. Turský, M. Mlynář, Tour Chhatna (Kambodža), první náhradník : T. Havlík Sdružení sochařů (neoficiálně)

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 17.4.2015 12:00  •  Přečteno: 5426x

Nyní věčně posranej prezident je už nedefenestrovatelný.

Nyní věčně posranej prezident je už nedefenestrovatelný.Pojmuti zemana jako hromady bakterií před deseti lety (od K. H.) se ukázalo jako vizionářské. Od doby, kdy se to rozkřiklo, mu ze soucitu dokonce stoupají po dlouhém čase preference. Zato loutkoherci v jeho okolí by za hřích stáli, ovšem Mašíny, Gabčíky, Palachy (ten chtěl původně jít s pistolí na rudoarmějce, ale pak si uvědomil, že tím by národ neprobudil) na skladě nevidím.

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 10.11.2019 12:33  •  Přečteno: 3825x

David Janouch a jeho práce v Modřanském sochařském sympoziálním ráji Pod vinicí.

David Janouch a jeho práce v Modřanském sochařském sympoziálním ráji Pod vinicí.

Autor: Michal Blažek  •  Vydáno: 1.9.2016 11:03  •  Přečteno: 4381x

Návštěvnost od 27. 11. 16

Kategorie: 2015 59, A V U, 2015

KOLOKVIUM DVOU

Výstavy v Galerii AVU jsou si všechny podobné a dokonale zaměnitelné. Na zemi se něco povaluje a hlavu zvednete jen kvůli videoobrazovce. To všechno ale autoři vědí, jsou totiž vedeni k tomu, že nejdůležitější je přece doprovodný vysvětlující leták. Jeden takový se sochařskými glosami v závorkách předkládám. Webová verze AVU je přizpůsobena obecnému českému pravopisu a opatřena vědecky nezbytným citátem ikony.

Výstava Kolokvium Dvou je společným projektem Pavli Dundálkové (na půde AVU genderový pravopis – všude měkká i) z ateliéru sochařství Lukáše Rittsteina a Jiřího Žáka z ateliéru intermedií Tomáše Vaňka (rektor, odborný asistent, měsíční plat 86000kč, 2,5x více než obyčejný profesor). Kolokvium je termín převzatý z akademické sféry a jedním z jeho významů je také rozprava, dialog. Kolokvia jsou události, kde mohou jejich účastníci, skupiny a společenství vzájemně diskutovat, konfrontovat své názory a stanoviska, podrobit je kritickému nazírání. Výstava v Galerii Akademie výtvarných umění nese název Kolokvium Dvou, a vztahuje se k oné rozpravě, dialogu, názorové konfrontaci (pisatel rozhodně nepřeceňuje čtenáře a opakuje třikrát to samé – takhle to dělala moje babička). Ne však k takové, jaké vedou odborníci či členové akademických obcí. Vztahuje se k nejzákladnější možné interakci. K interakci mezi dvěma lidmi, konkrétně lidmi v partnerském vztahu.  Nazývat tuto bazální komunikační linii směřující od bodu A k bodu B kolokviem (typický dialog) se snad může jevit absurdně, my jsme však přesvědčeni o opaku. Děje se zde něco podstatného (o něco dále „neřešící podstatu“). Tyto rozhovory totiž ve své mikro-perspektivě zrcadlí globální problémy a uzlové body nervových toků společnosti (ještěže jen z bodu A do bodu B). Domácí kolokvia o dvou členech jsou ať chtě či nechtě dějištěm střetu ideí a ideologií, tlaků o ovládnutí mediálního prostoru, místem materializované prekarity (tento termín zbožňují generové docentky a profesorky, do nukleární praxe ho uvedla manželka řeckého premiéra Tsiprase). V kolokviích dvou se psychologické kategorie často mění na politické, aniž by si toho byli jejich účastníci vědomi (zvláště když B je agentem KGB). V rámci výstavy naznačujeme, že nehledě na obsah rozmluv, je něco nefunkčního v jejich samotné formě a funkci (hosana). Zdají se zacyklené, neřešící podstatu (viz výše). Lze pochybovat i o tom, nakolik se "dva" vůbec vzájemně poslouchají. Jejich horizont je zabetonován rutinou práce a rutinou zábavy (dá se s úspěchem pochybovat o tom, co studenti AVU 21. století vědí o práci a zcela jistě nic o její rutině). Účastníci kolokvia pravděpodobně s možnou změnou či řešením svých problémů potencionálně vyplynutých z rozhovorů ani nepočítají. Jakoby dialog sám měl pouze formální funkci (předtím, než na to ne-vlítnou).  To se projevuje také na jazyku obou účastníků (konceptuální kutilství nezná hranic). Je plný tisíckrát omletých frází a lidových průpovídek (zvláště o té prekaritě). Závažné sdělení je vždy nutno rychle relativizovat banalitou, aby náhodou nebylo vzato vážně (zde autor promarnil slibnou možnost akcelerace banality natřetí – toto však někteří odborníci už považují za diagnózu). Tekutý hněv je udržován žhavý (ovšem banálně, takovej čajíček); přelévá se z místa na místo bez možnosti zatuhnutí. Pozornost se tříští (postmoderní texty se hemží tečením a prouděním – zřejmě když autor šlape vodu jako překlenovací cash-flow).  Kolokvium dvou přesto zasedá (že by se věnovali stání nikoho ani nenapadlo) stále znova v představě, že ztrátou důvěrně známé formy komunikace a pasivity jednání by dalo všanc jistotu opakování, a obnažilo by potlačenou pochybnost nad smyslem této komunikace jako takové (katarze domácí zabíjačka se nekoná). Jiří Žák (emeritní student, docent čekatel, příští rektor)   

print Formát pro tisk