Dva projevy obrazového vytváření, svým vznikem v dějinném čase od sebe vzdálené, přivádí současnost k symbióze. Oba mají jistotou v provedení zajistit intelektuálním zájmům "provoz", a ta je určena v obou případech volbou, která nezavazuje, protože nezpřítomňuje žádnou vazbu k tomu, co má být obrazovým projevem ztělesnění jako duchovní svět ustaveno.Projev prvý, který je v proměnách svého obrazového vytváření zaměřen na účinek předvedení jistot a který o tomto účinku ví, je projev akademický. Jeho zaměření vyžaduje jistotu záruky předem, a proto akademismus uznává danou skutečnost jako jedinou. Obrazovému projevu však tato uznaná danost způsobí ochrnutí životnosti. Akademismus je svým zaměřením nucen, aby s virtuózní jistotou životnost předstíral.
Projevem druhým je objektové rituální chování. Odkud pochází nutkavost objektového chování, jež se zabývá náhradním předmětem, který chápe jako součást obrazového světa? Pochází z prožívaného ohrožení tlakem skutečnosti. Ta je sice nejprve jen hrozbou, ale nezvládnuté ohrožení je prožíváno jako selhání. Tomu selhání, jež je přiznáno, se ovšem otevírá možnost, možnost hrozbu odvrátit. Ale tam, kde se selhání skrývá, zbývá prožívaná závislost na předmětu a pokus získat převahu nad selháním. Kruh se uzavře zpředmětňující závislostí, která přesvědčuje o jistotě v provedení. Střeží ho nezvládnutá hrozba. Duchovní elita je pak nucena udržet „provoz intelektuálních zájmů návratem k původnějšímu světu“, světu v nerozlišitelnosti – ale své selhání jen skrývá. Nutkavost je rituální chování, jehož úkolem je přece zajistit, zabezpečit se ve světě nerozlišeného ohrožení. K tomu je nutné získat zajištěnou fakticitu, a tou je objekt, který přesvědčuje právě svou jistotou v provedení. Otázka nyní zní: má obludnost symbiózy objektu a akademismu povahu zobrazení objektu, nebo je akademický projev druhem rituálního chování?
3. kapitola z textu „Naivní svět génia“ od sochaře
Zdeňka Palcra
Konserva Na Hudbu, č. 10, počátek 90. le
Formát pro tisk