Stejně jako obnovený pomník W. Wilsona z dvacátých let před hlavním nádražím v Praze, tak i pomník matce Jana Palacha, jejímu synovi a bostonským matkám rybářů právě odhalený na Alšově nábřeží poskytuje ideální, v prvním případě žulové rovné plochy a ve druhém luxusní titanové pro sprejery graffiti (první příležitost už laskavě ráčili využít). 

Rozdíl mezi sochou (Wilson) a objektem (Palach aspol.) je v tom, že socha je oddělena od skutečnosti, a to jednak proto, aby to co se představuje se vyjevilo, tak i proto, aby na to co je materií jevení přímo nečůrali psi, či se podepisovali tagysté. Proto je oddělena od každodennosti soklem, což u ztotožňujícího objektu se skutečností není žádoucí. 

Současná praxe: Před Národní galerií ředitel M. Knížák nechal instalovat jako poutače mamutí zvětšeniny objektů novodobých tzv. uměleckých ikon Knížáka, Kolíbala, Veselého,... Samozřejmě nemohly mít sokl, ale pejsci si to neuvědomili. Tak Národní galerie vyřešila věc ohrádkou s nápisem: Psům vstup zakázán! Příklad avantgardy, která založena na rušení tabu (v tomto případě sokl) zavádí tabu nové (zákaz vstupu). Po odchodu ředitele M. Knížáka byly objekty – poutače odstraněny a předmět omezující psí svobodu zmizel.